Vycházka 24.1.2015

2. února 2017 v 12:34 | muchomurka modrá |  Čeleď Boletaceae
Dne 24.1.2015 jsme se s přítelem Pepou dohodli, že po obědě vyrazíme se podívat do parku, lesoparku a přes Kacíř a Poříčský hřbet domů. Nejdříve jsem si dal knedlík s omáčkou z uch Jidášových
Vyrazil jsem ve 13,20 hod za chladného počasí
do parku. Po vystoupení z autobusu a zde akorát přicházel Pepa. V parku jseme potkali první houbičky. Byla to kržatka otrubičnatá. Tak jsem zaklekl a nafotil

Popis této kržatky je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1103/krzatka-otrubicnata-brezen-2011

a Pepa si je vzal. Potom jsme pokračovali do lesoparku. Cestou jsme potkali hlívu hnízdovitou a dřevokazné houby. Jelikož se značně zhoršila světelnost a na focení to již nebylo. Na lokalitách, kde jsem čekal ohnibvce a malohubky. Nikde nic nebylo. Na Poříčském hřbetu nám udělalo radost ucho Jidášovo. To už byla tma. Domů jsem přišel v vymrzlý v 17.15 hod.
Byl jsem pěkně unaven. Vycházka se mi přesto líbila. Určil jsem 15 druhů hub.

Nyní uvedu popis hřiba žlutomasého jež jsem fotil 30. června 2007 na Poříčském hřbetu.


Hřib žlutomasý

Xerocommellus chrysenteron (Bull.) Šutara 2008


Další české názvy: Suchohřib žlutomasý, Suchohřib babka
Slovenský název: Suchohríb žltomäsový
Synonyma: Boletus communis Bull. 1789, Boletuspascuus (Pers.), Boletuspascuussensu auct. brit.; fide Checklist of Basidiomycota of Great Britain and Ireland 2005, Boletuschrysenteron Saint-Amans, Boletuschrysenteron Bull. 1791, Ceriomyces communis(Bull.) Murrill 1909, Xerocomus chrysenteron (Bull.) Quélet 1888, Xerocomus communis (Bull.) Bon 1985)

Klobouk 3 - 12 cm v průměru, polokulovitý až sklenutý, plstnatý, ve stáří lysý a po celém povrchu rozpraskávající. V mezerách prasklin je barvy vínově červené. Jinak je zbarvený v různých odstínech hnědé nebo šedé barvy. Na okraji má často červený nádech.
Rourky v mládí bledožluté, později zelenožluté, ve stáří až zelené s olivovým nádechem. Pomačkáním zelenomodraví. Póry jsou velké, hranaté, barvy žlutozelené, sírově žluté až olivově šedé. Pomačkáním zelenomodrají. nebo modrají.
Třeň 2,5 - 11 cm vysoký, 0,3 - 2 cm tlustý válcovitý, štíhlý, často zprohýbaný, u vrcholu žlutý, směrem k bázi je růžově, vínově až tmavě červený a zúžený. Po celé délce je jemně vločkatý, není síťovaný.
Dužnina je máslově měkká, světle až citrónově žlutá, v bázi třeně načervenalá. Na řezu slabě modrá a později červená. Chuť je mírná nasládlá, někdy až lehce nakyslá, vůně je slabě ovocná.
Výtrusný prach olivově hnědý. výtrusy 10-17 x 4-6,5 µm velké, hladké, elipsovitě vřetenovité, barvy okrově hnědé.
Výskyt květen až listopad hojně většinou ve skupinách v listnatých i jehličnatých lesích na nejrůznějších půdách od nížin do hor. Jedná se o kulturní smrčiny, dubohabrové háje, kyselé doubravy, lužní lesy, kyselé květnaté bučiny, vápnomilné a orchidejové bučiny, druhotné smíšené lesy na půdách nevápenatých, kyselé ochuzené bučiny, v alejích a stromořadích při cestách ale i v pásmech kosodřeviny. Upřednostňuje buk a dub a humózní půdu a staré stromy.Najdeme je často ve společnosti hřiba sametového formy červené.
Jedlý.
Možnost záměny: Hřib sametový Xerocommellus pruinatus Pokožka zpravidla nerozpraskává. Jeho dužnina nemodrá, rourky jsou světleji zbarvené - jedlý. Hřib uťatovýtrusý Boletus porosporus v prasklinách pokožky není narůžovělý odstín. Nejlépe se dá rozeznat jen pomocí mikroskopu. Výtrusy jsou jakoby useklé, vůně není nakyslá aje jedlý. Hřib osmahlý Xerocomus spadiceus, pevnější konzistence, zpravidla nerozpraskaný klobouk, dužnina bledá až krémová, někdy tento mírně modrá a je jedlý.
Zajímavosti: Mladé plodnice jsou chutné ale nevýhodou je časté napadání plísní (je to houba Nedohub zlatovýtrusý Hypomyces chrysospermus) a červy. Lidově se mu říká babka. Je to mykorhizní druh. Akumuluje do sebe i radioaktivní izotopy v dosti velkých koncentracích. Velmi chutný je naložený v octě. Je základem každé pořádné smaženice. Výborný je v bramborových polévkách ale i omáčkách. Musí se ale hned ten den zpracovat. Z těchto důvodu se uvádí jak podřadný druh. Na okousaných místech žlutavý, později červenavý.

Literatura : Internetové stránky 2016. https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C5%99ib_%C5%BElutomas%C3%BD
Pozoruhodný svět hub autor Jarda Malý 2016 str. 173, 287, 305.
OTTOVA ENCYKLOPEDIE HUB autor Ladislav Hagara 2014 str.530
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 136.
Houby atlas. Autor Hagara Ladislav 2006 str. 207.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 342.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 677, 694, 696, 698, 699.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 18, 278,279, 350, 361, 399, 438
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 358, 362.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 272.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 204, 206, 207.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 222.
Fotografický atlas Houby. Autor Ladislav Hagara 1995 str, 114.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 214.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994str. 16
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 37, 180, 187, 190, 193, 194, 195, 216, 242.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str.105, 107.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 106.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 18, č. 3-5 str. 72, 77, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 77, 83, 88, 149, barevná příloha 4/7.

Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 59.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama