Březen 2017

Vycházka 4.3.2015 a pukléřka islandská

30. března 2017 v 16:09 | muchomurka modrá |  Čeleď Parmeliaceae

Vážení přátelé. Dnes 4.3.2015 po ranní hodinové procházce se Zuti jsem se dohodl s Pepou, že vyrazíme odpoledne na Výšinku. Pepovi jsem slíbil hlívu a já jsem si chtěl natrhat pukléřku islandskou. Také se tak stalo. Ve 13.30 hod jsme za krásného počasí

vyrazili na Výšinku. Cestou jsme toho moc nepotkali. Nejdříve jsme dorazlili k hlívě ústřičné. Po vyfocení
Popis této hlívy je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1107/hliva-ustricna-kveten-2011

Pepa si ji nasbíral. Mezi tím jsme potkali pár pěnízeček drobnovýtrusých a oranžovek vřetenovýtrusých. Po nafocení jsme vyrazili za pukléřkou. Nejdříve jsme ji nafotili

a pak jsme ji též nasbírali. Mně při chřipce hodně pomohla a tak jsem musel doplnit zásoby.
Při focení Pepa nafotil mně při přípravě na focení.


Pukléřka islandská

Cetrária islandica subsp. islandica(L.) Ach. 1803

Další česká jména: Islandský lišejník, islandský mech, plicní lišejník, plicník.
Slovenské jména: Pľuzgierka islandská
Synonyma: Cetráriaislandica (L.) Ach. 1803, Cetráriaislandica var. platyna (Ach.) Ach. 1814, Cetráriaplatyna Ach. 1814, Cornicularia islandica (L.) H. Mart. 1817, Lichen islandicus L. 1753, Lichenoides islandicum (L.) anon., Lobaria islandica(L.) Hoffm. 1796, Parmelia islandica (L.) Hepp 1824, Physcia islandica (L.) Michx., 1803, Platyphyllum islandicum (L.) Vent. 1799, Platysma islandicum (L.) Ferge 1812.

Stélka 7,5-15 cm vysoká, keříčkovitá, Větve bývají rýhované nebo stočené do trubiček, končí zploštělými laloky.
Horní strana v mládi zelené později hnědé až tmavohnědé barvy.
spodní strana je bělavá
Apothecia kulatá nebo oválná, zpočátku zelená, později hnědá.
Dužnina voní specificky, chuť má hořkou slizovitou.
Výskyt většinou na chudé kyselé půdě, především v suchých jehličnatých lesích, na písčitých půdách, vřesovištích a suchých místech v rašeliništích. Upřednostňuje sever Evropy. Hojná na Islandu apod.
Nejedlá.
Zajímavosti: Je to jedna z léčivek. Stélky se dříve sušily a používali se proti průjmům, a trávícím obtížím. V současnosti jsou součástí prsní čajové směsi (Specise pectorales). Ve Švédsku je doporučována k používání při léčbě cukrovky, plicních nemocí a katarů. Zjištěný je též tuberkulostatický účinek odvaru, který se používá i zevně na hnisavé rány, vředy, popáleniny a v gynekologii. Mletou pukléřkou se nastavovala mouka do chleba nebo ovesná kaše. Z čisté pukléřkové mouky se peklo tradiční vánoční pečivo.
Základní znaky rodu Cetraria - pukléřka: Taxonomie: Čeleď Parmeliaceae, řád Lecanorales, podtřída Lecanoromycetidae, třída Lecanoromycetes, oddělení Ascomycota, říše Fungi. Stélka lupenitá, nebo keříčkovitá, barvy zelenavé, olivově až tmavě hnědé, apothecia jsou barvy hnědé nebo černé a pyknidami (což jsou lahvovité útvary ve kterých jsou konidie) vyrůstajícími na jejich okrajích.
Výskyt na zemi nebo horninách.

Literatura : Internetové stránky http://www.bylinky.info/puklerka-islandska rok 2007
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 290.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 218.

Odtud jsme se vraceli k autu. Krom jiných chorošovitých hub jsme potkali krásný březovník obecný, který si vzal Pepa na čaj a já objevil divokými prasaty vyrytou jelenku obecnou.
Její popis je na tomto blogu http://muchomurka1.blog.cz/1211/jelenka-obecna-23-4-2012

Tak jsme ji nafotili a šli k autu. Bylo opravdu pěkná počasí
a v 16,30 jsme dorazili domů. Vycházka se nám líbila. Určili jsme s Pepou 10 druhů hub

Vycházka 28.2.2015 a klanolístka obecná

2. března 2017 v 21:57 | muchomurka modrá |  Čeleď_Schizophyllaceae
Přátelé, dnes ráno v 8,30 hod jsem se za doslova krásného počasí

vzal Zuzku a vyrazili jsme na Poříčský hřbet. Cestou jsme potkali některé chorošovité houby, penízovky sametonohé a také jsme potkali klanolístku obecnou. Foťák jsem sebou mněl, ale ne stativ. Takže jsem si ji zkusil nafotit.


Klanolístka obecná

Schizophyllum communeFr. 1815


Slovenské jméno: Klannolupeňovka obyčajná
Synonymum: Agaricus alneus L. 1755, Agaricus alneus Reichard 1780, Agaricus multifidus Batsch 1786, Apus alneus (L.) Gray 1821, Merulius alneus (L.) J.F. Gmel. 1792, Schizophyllum alneum J. Schröt. 1889, Schizophyllum commune var. multifidum (Batsch) Cooke 1892, Schizophyllum multifidum (Batsch) Fr. 1875.

Klobouk 1-5 cm v průměru, nesouměrně vějířovitý až škeblovitý, často laločnatý, podvinutý a na vrchní straně chlupatý, houževnatý, bokem, stopkovitě zúženou někdy i svrchní stranou přirostlý k substrátu, málokdy mající třeň. Chloupky přesahují přes okraj. Barvy bělavé, šedé až hnědošedé, za sucha šedobílý, nezřetelně kruhovitě páskovaný. Zvlněný až rýhovaný okraj klobouku je lehce podvinutý. Za vlhka je slizký.
Lišty podobné lupenům jsouřídké, radiálně uspořádané, ostří na dvě strany rozčísnuté po celé délce, brvité a za vlhka zavinuté. Barvy nafialovělé až masově šedé.
Třeň pokud je, tak jej tvoří stopkovitě zúžená část přirostlá k substrátu.
Dužnina v mládí pružná a měkká později tuhá až kožovitá, barvy bílé až nahnědlé.
Výtrusný prach bílý až načervenalý, výtrusy bezbarvé, drobné, elipsovitě válcovité, hladké, neamyloidní, velikosti 3-4 x 1-1,5 µm.
Výskyt leden až prosinec na živých a odumřelých kmenech a větvích listnatých stromů. Upřednostňuje buky, lípy , olše a duby. Najde ji i ve skladech, zejména na zapařeném bukovém dřevě ale též na omrzlých a odumřelých větvích jabloní a jiných ovocných stromů. Někdy i na stromech jehličnanů. Krom lesů ji najdeme též v parcích, zahradách i stromořadích.
Nejedlá.
Zajímavosti. Její rozšíření je celosvětové. Bazídiospory zachovávají klíčivost ještě po 25 letech. Rychlost růstu hyf je 0,25-
030 mm. hˉ¹. Optimální teplota růstu je31°C. Způsobuje korozívní rozklad dřeva. Vědecky bylo dokázáno, že produkuje při submerzní kultivaci značné množství kyseliny L-jablečné. Jednou byla dokonce klanolístka nalezena jak parazituje na šlahounech jahod. Ale i na jablkách a starém chlebu. V Brazílii byla dokonce izolována z míšního moku a míchy člověka, který onemocněl zánětem mozku a míchy. Chrání před vysušením rouško tak, že při nedostatečné vlhkosti se rozeklaná ostří lišt zavinou. Je to pravděpodobně jediný zástupce tohoto rodu v Evropě. Je to jediná houba s podvinujícími se lištami. V některých oblastech ji konzumují a nebo je používána jako žvýkačka. Občas její zelené zbarvení způsobuje řasa rostoucí na povrchu.

Základní znaky rodu Schizophyllum - klanolístka: Taxonomie: Čeleď Schizophyllaceae, rod Agaricales, podtřída Agaricomycetidae, třída Agaricomycetes, oddělení Basidiomycota, říše Fungi. Jsou to lupenaté houby tvaru hlív s kožovitými plodnicemi. Lišty mají podélně rozčísnuté. Velum chybí. Třeń je kratičký nebo úplně chybí. Výskyt saprotrofně nebo paraziticky na dřevě listnáčů, občas i jehličnanu.Najdeme je i netradičně i na jiných substrátech jako je krmení pro dobytek, kávová sedlina apod.

Literatura : Internetové stránky 2006.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 143.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 176, 177.
Houby - česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 139.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 106.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 97.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 64.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 74.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 240.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 32.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 51, 55, 64, 70, 89, 92, 127, 137, 177, 227, 252.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 275
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 94.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 19, 86, 184 (příloha 46/89).
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 114, obr. 160.

Naměřeny výtrusy 30.11.2009 3,5 x 1,2 µm

Jelikož se mi klepou ruce, tak se mě ta klanolístka moc nepovedla. Je majznutá, ale mám důkaz že už byla. Hned jsem si smáčknul i Zuzku.
Viděli jsme nádherné šedoporky zakouřené, ty jsem nefotil též. Nakonec jsme došli na louku, kde je pohřbena naše Ketty. Nafotil jsem hrobeček a Zuzku

aby doma viděly dámy jak vypadá po zimně. Odtud jsme se pak vraceli domů. Cestou jsem potal ještě kalorku kopřivovou a terčovník zední.
Popis tohoto terčovníku je na tomto blogu odkaz http://muchomurka1.blog.cz/rubrika/celed-teloschistaceae
Ten jsem si nafotil též z ruky. Byl dosti vysoko. Když jsme přicházeli na louku po zahrádkami nad plovárnou, tak nám přes cetu přeběhli 2 zající a asi 13 srnek. Zuzka se za nimi malinko proběhla a pak odpočívala. Viz foto.
Domu jsme dorazili v 11.45 hod za pěknáho počasí.
Cestou jsem určil 15 druhů hub. Vycházka byla nádherná, ale byl jsem moc utahán.